PETER PIŠŤANEK - Rivers of Babylon (1991)
RADO OLOS - Leopoldov a zpátky (1999)
JANA BEŇOVÁ - Kam v Bratislavě (2003)
BALLA - Hrob (1996)
VÁCLAV PANKOVČÍN - Dnes se ti nezdám (1997)
SILVESTR LAVRÍK - Mind the Gap! (2002)
TOMÁŠ HORVÁTH - Zrurirorizozi (1997)
VILIAM KLIMÁČEK - Váňa Krutov (1999)
MAREK VADAS - Proč se smrtka směje (2003)
MICHAL HVORECKÝ - Zvěstování (2004)
JANA JURÁŇOVÁ - Malá noční příhoda (1999)
DANIELA KAPITÁŇOVÁ - 1920-1996 (1996)
PAVOL RANKOV - Fotografie (1995)
DUŠAN TARAGEL - Kurz (1999)

Edice Gutenbergova čítanka, svazek 04
editor: Kornel Földvári, ilustrace: Danglár

vydalo nakladatelství GUTENBERG ve spolupráci s Labyrint revui
1. vydání 2005, 240 stran, váz.

199 Kč , ISBN: 80-86349-12-8

http://www.labyrint.net/kniha/219/slovenska-citanka-14-ostrych

ÚVOD (Kornel Földvári)

Je-li podstatou umění redukce, dvojnásobně to platí při sestavování antologií. Zjistil jsem to ve chvíli, když jsem si uvědomil, že ta naše se nebude - podle původního přání vydavatele - jmenovat Dvanásť jako Blokova poema, ba ani v rámci pudu sebezáchovy Třinásť do tucta, a že se ještě i na Štrnástich ostrých řádně zakrvavím. Jednoduše se do ní nedalo vecpat vše pozoruhodné ze slovenské literatury od Jozefa Ignáce Bajzy řekněme po Moniku Kompaníkovou - pokud se neměla změnit v pověstný dort pejska a kočičky? A pejsko-kočičkových nepoživatelných čítanek jsme zažili nad hlavu; naše školy jimi s elánem otravovaly nevinné duše potenciálních čtenářů a úspěšně tak vyrobily několik generací dokonalých analfabetů.

Kam se ale obrátit o pomoc, když je nouze nejvyšší? Jistě, jako vždy na klasiky. V tomto případě na Sherlocka Holmese a jeho slavný výrok o kapce, podle níž můžeme poznat moře. Mojí kapkou se stalo to, co jsem si sám pro sebe nazval ?krowiakovskou generací?. Jde nejen o autory velkorysé mystifikace - komiksu bez obrázků o Rogeru Krowiakovi*), ale stejně tak i o vrstevníky a přátele se stejným vztahem k ironii a černému humoru, se schopností plynule procházet zdí reality do třinácté komnaty fantazie a mysteriózní atmosféry. Bez toho, abychom si uvědomili, že svět, v němž se ocitáme, ozařuje to stejné slunce, leč skutečnost pod jeho paprsky se nevypočitatelně mění s každým záchvěvem náhlé inspirace.

Svazek textů o Rogerovi Krowiakovi (2002) není jen jednou z mála knih nespoutané recese a parodického mýtu o superagentovi, ale v slovenské literatuře bez jakéhokoli manifestu a programových prohlášení i úspěšně absolvovanou opožděnou zkouškou dospělosti. Emancipací na starých mýtech a předsudcích. Hlásí se k principům hry jako k jednomu z podstatných předpokladů tvorby, k neuctivému humoru a ironii a v neposlední řadě i k nosnému příběhu (který rozhodně nemusí být spoutaný a přízemní), na nějž přelyrizovaná či filozofující literatura ke škodě čtenáře vznešeně zapomíná. Pro autory byl Roger Krowiak objevem nové pevniny. Poskytl jim radost z psaní. Významný dramatik a mnohonásobný nositel Ceny Alfréda Radoka, šéf divadla GUnaGU a též úspěšný prozaik (krom jiného) Viliam Klimáček nepovažuje pod svou laureátskou důstojnost otevřeně přiznat: ??pokud jsem dosud ve svém psaní takzvané literatury (většinou her a básní) běžel, tak u Krowiaka jsem se občas začal odrážet od země a občas jsem i vzlétl (s takzvanou prózou). Bez svobody z Krowiaka bych nikdy nenapsal pozdější podromány.?

Náš soubor obsáhl sice jen čtyři z třinácti původních ?krowiakovců? (oba zakladatelé Peter Pišťanek a Dušan Taragel, dále Viliam Klimáček a Rado Olos), ale rovnocenně jim sekunduje Daniela Kapitáňová, jež celý svůj debut i autorství postavila na mystifikaci, vše relativizující tajný ctitel detektivek Tomáš Horváth, hloubaví fantasté Balla, Pavol Rankov či Marek Vadas, ?magický realista? s až příliš brzy ukončeným dílem Václav Pankovčín, feministicky nesmiřitelná ironička Jana Juráňová, nevyjímajíc nejmladší, no neméně ambiciózní Janu Beňovou a Michala Hvoreckého.

Navíc předpokládám, že toto v mnohém názorově spřízněné generační seskupení tvoří autorsky i lidsky takové vyhraněné osobnosti, že čtenář z jejich próz alespoň v obrysech nabude představy, co hýbe současnou slovenskou literaturou, o co se a proti čemu snaží. Reprezentativní výběr prozrazuje cosi i o celém kontextu, v němž má kořeny, o předchůdcích a tradicích, z nichž vyrůstá a na něž reaguje a v opaku dokonce i o pseudoideálech, které popírá a boří, či o protinožcích, s nimiž polemicky koexistuje.