Samko Tále je mentálně zaostalý,

Kniha o hřbitově

Samko Tále je mentálně zaostalý,

jezdí s kárkou naloženou kartónovými krabicemi

a nemá rád Cikány, Maďary, homosexuály, Čechy a všechny, kteří nemají rádi Komunistickou stranu  

Samkovi se ulomí zpětné zrcátko na kárce a on začíná psát knihu o svém životě a osudech obyvatel městečka Komárna. Neustále dokola popisuje lidi, mezi kterými žije, a ze svého pohledu komentuje společenskou situaci. Vzpomíná na svůj pionýrský šátek a na to, jak bylo dříve vše přehledné a dobré. Žije ve stereotypech doby, ve které vyrůstal a nehodlá je opustit. Obdivuje RSDr. Karla Gunára, bývalého příslušníka STB, kterému si stěžuje a donáší na všechny, kteří se Samkovi posmívají nebo nesouhlasí s názory Komunistické strany, a to i dávno po revoluci. Samko Tále se především snaží začlenit do společnosti a být jako ostatní. Přejímá proto většinové názory, a často a rád je opakuje, např.: ‘My jsme doma vždycky dělali kefír skrze dobré trávení, protože to je velmi zdravé. Můj otec vždycky říkal, že kefír vymysleli Mongolci, a z toho je vidět, jaký je to kulturní národ, protože vymysleli kefír.’ Sám o sobě tvrdí, že ‘není žádný debil’, a že má ‘nemoc, co má i jméno’. Knihu píše kvůli předpovědi Gusty Rúhy, komárenského opilého věštce.

Kniha je výpovědí o složitosti mezilidských vztahů. Ačkoliv nemá jednotný děj, není roztříštěná ani chaotická. Pravidelně se věnuje a vrací se k vedlejším postavám, ať už to je opilec, sebevrah, blázen či smolař. Na první pohled je velmi humorná a vtipná, při hlubším zamyšlení však zjistíme, že podává obraz společnosti, její nesnášenlivosti vůči ostatním národům nebo rasám. A to nejen obyvatel Komárna či Slováků, ale celého světa. Dílo je rozděleno na 3 částí: ‘První kniha o hřbitově’, která obsahuje pouze 1 stranu textu a popisuje komárenský hřbitov, ‘Druhá kniha o hřbitově’, která je hlavní částí a ‘Životospis’, což je Samkův životopis. Opravdovým autorem je Daniela Kapitáňová. Vyskytují se zde neslušné, až vulgární výrazy: ‘debil, řiť ‘. Dílo je psáno ich-formou.

Kniha o hřbitově je velmi čtivá a zajímavá. Je lepší si ji přečíst naráz, protože třeba po týdnu si čtenář jen stěží rozpomene na všechny události, které se pojí zrovna k danému tématu. Je psána jazykem, který je čtenáři blízký, a proto nejsou se čtením problémy. Humorné je například, že se Samko Tále často na konci odstavce zeptá: ‘...no ne?’ a hned si také odpoví: ‘No ano.’, nebo že říká svým prarodičům Omama a Otata.

lidovky.cz

KK Bagala, PO BOX 99, 810 00 Bratislava 1