Dva světy bez švu:
Bene, Peko, Roland Kánik: Spam Poetry (Hustle & Fitness, 2011)
Bene: Spam Poetry / Slovenčina pre samoukov (Koloman Kertész Bagala, 2011)

‘Bene hip hop’: Když v reprácích brní život

PRAHA - Slovo “dospělost” vyslovuje slovenský hiphopový básník Bene se značným despektem. Jeho nahrávky ovšem přinášejí to nejlepší, co může dospělý posluchač od hip hopu čekat. Tu situaci zná každý, kdo si v životě sám přisedl k baru. Konverzace s náhodným společníkem, případně společnicí, se dají rozdělit do dvou skupin.

Buďto protistrany čekají, až se ten druhý nadechne a krátce odmlčí, aby samy spustily. Smysl té párové samomluvy jde jen odhadovat - zaujmout, nebo se dočkat přitakání k vlastním názorům na svět? Anebo si jeden druhého zprvu po očku měří a oťukává. Cvičí se v gentlemanské disciplíně konverzace, jaká je protějšku příjemná. Ve správné chvíli potom zhodnotí plynoucí čas pokud možno autentickými historkami a postřehy.

Obdobnou zkušenost mají posluchači hiphopových nahrávek, zhusta založených na textu. V prvním případě “kluci rapují o tom, jak rapují”, a na světě si vystačí jen sami se sebou. Hiphopoví textaři, k nimž patří Marián “Bene” Benkovič, mají naopak vystrčená tykadla a nastražená čidla. Kolem není vzduchoprázdno. Svět se nevynořil z pěny ve chvíli, kdy na něj prvně upřeli zrak.

Buď parchant

Bene navíc tvoří v jakémsi kerouakovském rauši zapisovatele reality natolik nedostižné, že vydává hned několik desek ročně, aby s ní alespoň v těch nejosvícenějších momentech držel tempo. V rimbaudovském rozjitření smyslů vzkazuje svému posluchači napůl chvástavě a zpola okouzleně: “Sleduj, kámo, v reprácích ti brní život.”

Kdyby si na svých nahrávkách jako raper vystačil sám, beze všech pochybností by šlo o dokonalého tvůrce. Je nadaný imaginací, citem pro jazyk, pozorovatelským talentem a smyslem pro humor.

Ať už z pozice vesmířana s lehce zkresleným hlasem - jakéhosi nástupce Majky z Gurunu, postavy z československého seriálu 70. let -, nebo jako empatický pozemšťan v kulisách postkomunistické země. “Nadávaj na Maďarov a cigánov a všetko iné, / ty nie si zlý človek, preboha, je to v pive, / pi ho kvantá, keď sused sa zjebe zo schodov, / je to sranda, buď parchant.” Beneho manicky chrlené historky, cit pro odmlky a pointy v nečekaných chvílích však potřebují kontrastní nasvícení. Podobně jako ti samotáři u baru potřebují protějšek a partnera v dialogu.

Právě jeho spolupráce s dalšími textaři a rapery jsou nejsilnější momenty Beneho obsáhlé diskografie. Alba s epickým vypravěčem Lyrikem ve dvojici Modré hory nebo loňská deska Záblesky geniality, úlomky šialenstva s hitmakerem Delikem - nejsilnější položky Beneho kariéry, převyšující dokonce i důvtipnou mystifikační hru na Peťo Tázoka, což je Beneho další tvůrčí pseudonym. Jenomže není právě i tohle známka výjimečného autora, být si vědomý toho, že určitý aspekt vlastní tvorby vynikne teprve v náležité konstelaci?

Neklam anjela

Na novince Spam Poetry si posluchač musí vystačit pouze s Benem. Namísto dialogu u mikrofonu deska nabízí další posun v jazyce, rýmy destilované až k minimalismu. “A to, že vieš písať, / neznamená, že vieš písať. / To, že žiješ, neznamená, že si živý.” Kromě hudebních společníků (beatmaker Peko, klávesista Roland Kánik), přináší Beneho koncept jednu novinku. Dnes už sporadicky působící nakladatel Koloman Kertész Bagala, známý svým citlivým radarem na dění v současné slovenské literatuře, nechal Beneho texty vytisknout v drobné knize, doprovázené ilustracemi Beneho malířského “dvojčete” Erika Šilleho.

Hudebník, jemuž vyjdou texty knižně, bývá rozšířeným omylem považovaný za básníka. “Nevyžádaná sdělení” na Beneho albu Spam Poetry tyto dva světy spojují beze švu. Třeba díky tomuto varování, pronesenému s přísností básníka vidoucího: “A nikdy neklam, lebo rozplačeš svojho anjela. / A potom cez slzy nebude vidieť na teba.”

Petr Vizina, redaktor ĆT
Lidové noviny, 2.8.2011